

A
jeho Lesní hudba, poslech tohoto Cd mi přivodil nádherné časy, po několikátém
poslechu ve mě odkryl dávné vzpomínky a čas kdy nás bylo více..propadl
jsem plně emocí a vytvořil jsem si svůj osobní svět, plný nádherných
hustých les...tráva byla pokryta trsy muchomůrek, nádherně se tam mazlily
lištičky,opodál leželi bezvládné těla mrtvých žen..culikatý pán seděl
na pařezu a něco si povídal...poslech tohoto Cd mě dostal úplně jinam a
nastala má druhá třetí část života....

Zdravím Tě mistře, jak se Vám
vede? Tome – v první řadě skládám k Tvým nohám obutých v gumácích
hlubokou poklonu a košík plných ženských údů Ti daruji. Moc se mi
líbí Tvá „Lesní Hudba“, několik dnu jsem z toho sral velmi tvrdé
šišky, mezi koulemi mi narostl mech, byl jsem velmi dlouho ztracen v lese.
Vytvořil si dokonalou atmosféru...donesl si až ke mě do pokojíka tajemno
a nebezpečno z lesa, děkuji!
mmmmmm,
díky. Co mi lidi píšou, tak nejsi sám komu obrostly koule mechem. Je to známka,
že se má Lesní hudba dostala k těm nejsprávnějším posluchačům z nejsprávnějších.
Věřím, že pro bytosti, jako jseš ty, musí bejt její poslech opravdu
velkým zážitkem.
Kdy
Tě napadla myšlenka stvořit toto naprosto skvělé album, že by procházka
v lese, čistý závan hub...nebo jak si honil mladé ženy v lese a
Tvou tvář pohladila větev od stromu porostlém mechem? Myslím, že toto
album bylo dlouho ukryto v Tvé zasněné duši a čekalo na správnou
dobu, tak jako nějaká úchylka která se vyklube když přijde správná
doba doprovázená nějakým stimulem k akci! Pověz nám něco k myšlence
a pojmu „Lesní hudba“.
Lesem
jsem posedlej od ranného dětství a bylo jen otázkou času, kdy ho oslavím
svou hudbou. Spouštěcí mechanismus asi bylo opravdu volání tlející vůně
podzimního lesa, které mi připomělo, že nadešel čas velké lesní
oslavy. Brával jsem pak po návratech z lesa do rukou kytaru a hrál a
hrál a vrstvil harmonie, majíc při tom ještě v pachové paměti všechny
ty strmělky mlženky, havelky, fialky, choroše, rozkládající se listí,
rajcovnou vůni hárajících laní…mmmmm. Byly to silné podněty.
Snažil si se určitě nenatočit
„Praktiky..pt2“ což je velmi dobré. Pamatuji si když jsme spolu „laškovaly“
o různých věcech po ICQ jak si my sdělil že pracuješ na novém
Necrocockovi a trochu si mi nastínil o čem toto album bude...myslím že si
tvořil jenom o večerech...býváš touto dobou nejvíce plodný-hudebně!
Hehe...Podle mě Ti to muselo dát obrovskou práci stočit tento příběh,
naskládat tolik emocí do tohoto opusu, prostě za život jsem slyšel plno věcí,
ale toto mě doopravdy dostalo...nechci Tě podceňovat, ale dle mě toto již
nepřekonáš, pokud se mílím...budu Tvůj sluha!
Sluhu
už mám, takže se nebudu nijak zvlášť snažit se překonávat. Skládal
jsem porůznu, denní doba není pro mne důležitá. Důležitý je mít v sobě
ňákou silnou emoci.
Co si začal na tomto albu dělat jako
první? Jak to vlastně dlouho vznikalo...zvuk bicích byl jen Tvůj nápad a
kamarád Ti to nabouchal, nebo se podílel i na tvorbě. Prostě nedokáži si
představit, že za vším stojíš Ty. Nebo jsi tak plný emocí, nápadů,
prostě stále čumím...Opět si nahrával toto album ve svém Gummi studiu Y...takže
žádný stres. Při skládání byl si něčím omámen? Nosil sis domů větvičky,
houby, lištičky k dodání atmosféry...
První
bylo „K Václavkám“. Ta pomalá, stále se opakující a valící se
harmonie mě unášela hloubš a hloubš do niter lesních tajemstvích a dala
vzniknout celé myšlence lesního, koncepčního alba. Celý podzim je náš
dům prosycen vůní zvěřiny, jalovce a hub, tak není nijak těžké
uchovat si lesní euforii ještě dlouho po návratu z lesa. Stačí otevřít
průduch mezi kuchyní a Gummistudiem a celý prostor je naplněn vůní
zkolené zvěře a vším co celý
život jedla. Omámení nazrálejma vůněma naloženejch zajíců z rozpálenejch
pekáčů.
Chtěl bych se zeptat k Traileru
na „Lesní Hudbu“. Byla to velmi dobrá myšlenka..já jsem sice trpěl, už
ten mě nadchl, ale ta doba než mi došlo Cd...Co mají znamenat ty dvě
bizarní postavy v lese s tou maskou a kluk v pláštěnce jako
by s zobákem? Ta dívka s maskou jak jí asi Ty „prstíš“ nožem
do úst je dívka z písně „Princezna“. Moc se mi líbí ta část
jak jedeš na lyžích, hm...ta pokrývka hlavy, jojky! Kde to je vše točené?
Úseku jak ti dva tvorové táhnou v lese nosítka a ten v té bílé
masce se podívá nahoru do korun stromů, je fakt krásná i kámoš Venca ji
má rád, také stále objevuje jako já nové a nové kousky a tajemna z této
desky! Říkal si že bude i video...Můžeš nám jej nějak přiblížit, mě
si něco nastínil..oh, bude to opět velmi „Sexy“!
Mmm,
ano, je to všechno mooc hezké. Ty bytosti jsou různí lesní tvorové, co
se zjevujou v mých představách, když někdy v lese zabloudím a
začnu se bát.
Jak dlouho Ti trvalo nazpíváni
tohoto alba, myslím že to nebylo jen tak za měsíc, každá píseň má
jinak položen zpěv a některé úseky jsou nazpívány fakt s velkým
citem...myslím, že Tvé rozpoložení hlasu je velmi citově ovlivněno, máš
nějaký vztah a nebo vzpomínku která by se dala zveřejnit. Nedokáži si představit
, že toto by si nějak jen tak nazpíval..je zde fakt cítit moc energie,
vzpomínka..jak říkám je to velmi citový materiál a nádherný
poslech...třena píseň „Až k těm dubům“ je ke konci podbarvena
klávesami a ten zpěv...tedy spíše řečen jen název, dokonalé!
Hmmm.díky.Všechno
to vznikalo ňák tak ruku v ruce s muzikou. Když mne napad ňákej
text a měl jsem náladu a dobrej hlas, tak jsem zapnul fantomový napájení
svýho mikráku a byl tam zpěv. Hlas
je pro mne jen dalším nástrojem.
Nádherný
kousek „Muskarin“ je jako droga...když jsem to poslouchal v práci,
byl jsem dokonale omámen. Zkusil si už v malém množství tento jed? Já
osobně ne..Cítil si něco. Vlastně já ani nejím houby. Vím že jsi houbař
a znalec...jezdíš po cizině a otázka zní..mají tam houby jako i mi, popřípadě
okusil si i jejich houby, jaké jsou?
Někdy
si v lese zobnu kousínek muchomůrky červený a nechám se jentak
lehounce omámit muskarinem, kterej mi přináší lehounké, příjemné
halucinace.V cizině na houby, kromě příhraničních zemí
nechodim, ale semtam si třeba v Asii nechám namíchat v čínský
lékárně ňákou sušenou houbovo-kořenovou směs, která mě pak doma dostává
z různejch nemocí.
Na albu se
mi těžko vybírá nějaká nej píseň...ale pokud musím tak je to „Na
posedu“...tato píseň mě totálně dostala, pamatuji si ten den když jsem
byl naměkko, brečel jsem u ní, ty hypnotické bicí-ta atmosféra..dostalo
mě to až na „kazatelnu“ na okraj lesa, můj duch tam již zůstal! V této
písni máš neskutečně citlivě rozpoložen zpěv, jak se Ti nahrával
tento vál, nebylo to pro Tebe až moc osobní a těžké..úplně vidím jak
máš skloněnou hlavu a hraješ ty neskutečné kytarové hradby a tečou Ti
slzy. Fakt si mě s tím dostal...pro mě ta píseň je dar a je to jako
by pro mě až osobní, neva..mám k této písni nějakej osobní
vztah...něco mi to připomíná..možná moji cestu životem. Ten text je nádhernej.
Myslím že toto je čistá pocta..nádherná píseň. Fakt se Ti musela špatně
skládat...každý úder do blan, hrábnutí do strun, pohlazení klávesy..Tvůj
dech...bere mi to sílu!
Ááááááá.
Co vím, tak u toho slzí snad úplně všichni. Sám nevím, jak se tam tak
silné emoce dostaly, ale asi to bude tím, že je to věc, skládaná přímo
na míru mému mrtvému mysliveckému strejdovi, kterýho zkolila nízká
hladina inzulinu přímo během číhané na posedu. I se mnou to zacloumá,
když slyším na konci skladby řev jelenů, co se s ním přišly pod
posed rozloučit…hmmm a to pohřební kvílení lesního rohu…noo, je to
tam no.
Vím, že
nemáš žádné myšlenky a nápady na další album...pracuješ pomalu na
dalším NIGHT VISION...dle Tvých slov to bude ambient..tento styl hudby mám
rád, opět zde bude cítit Tvá mistrovská ruka? Nebo
to bude zcela něco jiné? Kdy Tě napadla myšlenka stvořit tuto cestovní
hudbu pro dlouhé samotné lety hluboko v oblacích?
Vždycky,
když někam v noci letím, toužím mít v uších ňákou příjemnou
cestovní klidnou hudbu, co by umocnila zážitek z letu a podnítila snění,
uvolnění a zozhostění se úžasnýho tepla a cestovní nálady uvnitř
nervního těla. Na palubách strojů na dlouhých letech maj většinou samý
kretenský píčoviny, tak jsem si udělal vlastní hudbu. Teď jednám s Cathay
Pacific o zařazení N.V. na playlisty jejich boeingů. Nová deska bude víc
ambientní a víc minimalistická….zbejvá už málo k jejímu dokončení.
„Konvalium“...jak má posluchač
toto album chápat. V metal archives je to vedeno pod Tvojí tvorbou jako
Necrocock. Není to klasická Tvá hudba...jde tam opět cítit ten tah...jak
má posluchač chápat toto album. Já jsem se na to osobně těšil a překvapilo
mě. Bude nějaké pokračování...dle mě to je hudba Necrocock a textová
složka je podobná ke Kaviár Kavaliér, taková taneční hudba s sexy
zpěvem.Vyšlo to CD nějak oficiálně, mám od tebe jen CDr...
Dával
jsem kdysi dohromady zpustošelou prastarou, zarostlou zahradu plnou zmijí a
zakládal bylinné zahrady a alpinia. Nikam jsem nevycházel a s nikým
se nestýkal. Pohyboval jsem se jen mezi svou zahradou a různejma zahradnictvíma
a botan.zahradama . Lítal jsem na vlnách snové dendrologie a probíhal se
po nocích nahej po zahradě mezi nočními motýly a vyráběl vína z mařinky
vonné. Čet jsem staré astro.romány a časopisy a toužil si udělat příjemnou
hudbu na polštář pro příjemné usínání po dni ztráveném v zahradách.
Nikdy jsem neplánoval to vydat, ale nakonec jsem si k tomu udělal
booklet a je to k dostání na necroshopu. Není to žádné řadové
album, ale jen takovej můj intimní soundtrack jednoho zahradnickýho období.
Není to dlouho co jsi mi říkal, že
nebude žádný návrat Masters Hammer...a po čase album. Jak dlouho to
vznikalo..Storm už něco kutil a pak si Vás pozval? Čekal jsem kyselé obličeje
z návratu..pár těch co si myslí že jsou „pravý“ na to nadávají...ale
je to demokracie, nikomu to nenutíte přece..kdo chce mít svůj kult at si
drhne svůj Ritual..ale pro fandu je to skvělé že jste se vrátily. Jaké máš
Ty osobně pocity z této věci, návrat, album..další tvorba...
Vůbec
nijaké. Samotnýho mě docela vyděsilo že se znovu probudila bestie
Master’s Hammer. Nahrávání jsem zasvětil jedno odpoledne a od vydání
jsem to ani jednou neslyšel.
Tome jsi z Prahy, toto město nemá
moc lesů,že...hihi. Kam rád chodíš na houby a kochat se mocnou přírodou.
V dnešní době jsou plné lesy lidí co tam dělají bordel, pomalu už
tam nemůžeš chodit ani nahatej, sere Tě to? Co Tě nejvíce dokáže
nasrat..lidé co řvou, rodiny s neukázněnými dětmi, odpadky, kreténi
na čtyřkolkách...kdyby si mohl, co těmto „nepřátelům“ lesa by si udělal?
Co pro Tebe znamená les? Nebylo by pěkné udělat malý koncert v lese
pro tenký okruh přátel, někde na Tvé chatě....bylo by to sexy!
Bydlím
sice v Praze, ale v naprosto odlehlé části, uprostřed skal a lesů,
kde během dopoledne ve všedních dnech nikoho nepotkáš. Takže v létě
nasednu kolikrát nahatej na kolo a hodiny projíždím lesníma stezkama aniž
by něčí oko zahlédlo mou přitažlivou nahotu. Do lesů vyrážím i v noci
s přístrojem pro noční vidění připnutým na hlavu. Nejradši
ale vyrážím do rodných Křivoklátských lesů, kde vím o každé
noře. Nejvíc mě štvou zmrdi, co vyváží do lesů odpadky a kopou do hub.
Měli by je pověsil za nohy za větev a hlavu jim zahrabal do mraveniště a
nechat mravence sežrat jim mozek. Je to starobylý pytlácký trest, kterej
by se měl opět začít praktikovat.
Za
svůj život na cestách si poznal plno žen, různých ras, vyznání atd.
Které ženy jsou podle tebe největší milovnice. Každá voní jinak, máš
asi oblíbené asi Asiatky, některé jsou krásné, ale mě sere že si pěstují
koberec..to se mi nelíbí. Vlastně jak ty vzhlížíš na ženy, jako objekt
tvých nejnižších pudů…hehe
Nejkrásnější
jsou rozhodně mlaďounké číňanky a vietnamky, o tom není pochyb.
Nejsubmisivnější a nejdokonalejší milovnice, který ti bez keců udělaj
první, poslední jsou
rozhodně thajky. Jsou to budhistky a jsou opravdu šťastý, když tě
udělaj šťastnýho. Nejvášnivější jsou, co jsem poznal nejspíš kubánky
a nevětší prasátka, co jsou svolná k těm nejúžasnějším úchylárničkám
jsou češky.
Poznal
si také plno krajů, která zem tě nejvíce fascinuje přírodou, kultůrou…?
Kam by si rád ještě jel, nebo je v blízké době tvůj cíl?
Nejvíc
mě bere celá jihovýchodní Asie, tam nejsem nikdy zklamanej a každej rok
si systematicky dávám postupně jednu zemi za druhou. Co mě teď láká
uplně nejvíc, je určitě Japonsko. Myslím, že se to bude ta pravá země
pro mě.
Onehdá
ses vrátil z Bornea od lovců lebek. Jak na tebe reagovali? Hehe, nerozdělávali
už pod kotlem oheň, si kus chlapa, možná jídlo pro celou vesnici, hold
lahodný pán….neukusovala ti tam nějaká lovkyně hlav kůžičku v rozkroku,
hm…Jací to jsou lidé, přátelští, komunikují a nebo se drží stranou?
Jsou
to strašní strašpytlové. Hrozně se stydí a když jsem si k jednomu
přisednul, uplně se rozklepal strachy a cvakal hrozně rychle zubama. Voni už
teď moc hlavy neloví a spíš se za svoje vraždící předky styděj, ale z piety
maj pověšenou na stropě v pokoji síť s ulovenejma lebkama. Strávil
jsem s nima v longhousu jednu noc a byla pak docela sranda.
Ukazovali mi kohoutí zapasy a společně jsme i muzicírovali. Těžko ale říct
jak by to probíhalo bez osobního průvodce, kerej byl jedním z nich a
všechny rodící se emoce včasně a důkladně v zárodku uklidňoval.
Tohle byly říční lidé, ale hluboko v pralesích jsou kmeny, od
kterejch se už turisti nevracej.
Bude
brzo léto, co máš v plánu…nějaké výjezdy k vodě? Procházky
lesem i když asi teď to není to pravé..všude plno lidí, hluk,odpadky po
cestách..to je tak dobré na nervy. Pracuješ aspoň na zahrádce…vypěstoval
si něco nádherného? Máš nějaké krásné kytičky…tím myslím nějaké
co tu nerostou a dovezl sis nějaké semínka z cest…nebo si tam spíše
rozdával semínka ty, hehe.
Semenil
jsem tam docela vydatně a mohutně. V Kuchingu na Borneu jsem si
nakoupil mraky afrodisiak z hadího jedu a pak už to frčelo. Doma na
zahradě mi teďpěkně roste a sílí bambus a bugenvilia a ve skleníku začíná
klíčit semeno durianu a mangostenu. Taky jsem vysil semena Tomelu, tak uvidím.
Léto bude klasicky prázdninový. Hodně vejletů, kolo, hrady, hory, ňáký
moře, budu jezdit na sex.chůzky autem už z domova nahej nebo navostro
ve froté sukni.
Zajímáš
se o něco jiné než o houbaření, zahradnictví a různých sexuálních
praktik. Nebudeme se bavit tedy o umění…láká tě něco co by si zkusil?
Baví
mě bádání na místech kultovních filmů a seriálů a porovnávání dnešní
krajiny s podobou tehdejší z doby natáčení. Taky si sám pro
sebe otevírám staré, třeba i už i dávno vyřešené případy vražd.
Jezdím pak na ta místa, vyslýchám pamětníky a snažím se objevit v případu
třeba něco nového. Nosím takovej tvrďák, jako měl detektiv Štika, mám
i takovou malou hračku pistolky a vyšetřuju. Prostě si takhle hraju, ale těch
koníčků jsou mraky.
V každé
zemi mají svoji tradiční kuchyni, měníš občas nějaké recepty, kde ti
vlastně chutná nejvíce…Jedl si fakt něco moc zajímavé? Kdo dle tebe má
nej kuchyni…? Mi Češi si myslím nemáme otevřené obzory a aji strach
ochutnat něco zajímavého, čím je způsoben tento blok? Jsme národ jen
vepřo, knedlo, zelo dle tebe? Co by si určitě doporučil ochutnat?
Nejvíc
mi chutnalo ve Vietnamu a kdekoliv v Asii v čínskejch čtvrtích.
To co si tady u nás hraje na čínu, nemá s lahůdkama pouličních
kuchařů pranic společnýho. Já si tam nejradši dávám třeba smažený
ústřice s vajíčkem a všechny možný vnitřnosti, drštky, prasečí
ocásky, slepičí pařátky v černejch omáčkách mnam. V Saigonu
jsem ochutnal třeba kobru, různý krysy, netopýra, polívku z vlašt.hnízd…
už ani nevim co ještě. Byla mi nabízena i opička, ale já nejím zvířátka
s lidskejma očima. Nevím čím je dána ta česká přízemnost plná přesudků.Já
mám českou kuchyni taky moc rád, ale opovrhuju krávama, co se štítí třeba
krevet, nebo i třeba králíka.
Vrátíme
se na chvíli k něžnému pohlaví. Když by někdo jel za sexuální
turistikou do Thajska atd. Čemu by se měl vyvarovat…Používáš jenom
vyhlášené domy a bary? Já bych měl strach že mě někde zatáhne a vystřídá
se na mě hromada žen s pérem…nevím, toto bych asi nedal,hehe. Určitě
místní holky ti splní snad každé přání, setkal ses někdy z odmítnutím
nějaké praktiky?
Nojo.
Na vyloženě extrémnější formy třeba exkrementální zábavy jsem v asii
štěstí neměl. To každá odmítala. Ani nevím, jestli je možný třeba
na Pattaya takovou službu vůbec sehnat. Taky moc nepolykaj, ale jinak jsou v sexu
určitě dokonalý. Já nevím, čeho se varovat. Určitě nenechávat holku
samotnou v pokoji s otevřenou šrajtoflí s kartama a jít sám
do sprchy, nefotit v gogobarech. Prostě zásadní věci jako třeba tady
doma. Já se právě snažím vyhledávat netradiční způsoby sexu. Třeba
jsem na Kubě přemluvil v autobuse pěknou spolucestující k tajnému
blowjobu během jízdy, nebo mě baví různý tajný akcičky u pláže ve křoví
a tak.chich. To je hodin. Já teď musím rychle do servisu nechat dolejt olej
do autí.
Lahodný
pane, děkuji ti za rozhovor…dále rozdávej svoji lásku ženám a nech si
opečovávat tělo heboučkými ženskými jazyky..a zůstaň dále sexy!
Kuju.
To je to nejkrásnější přáníčko, které jsem mohl od tebe dostat.paaa
NECROCOCK -
Lesní hudba CD /samovydání/
Po
ránu, když mne probouzí páření
divoké zvěře a ve vzduchu se line pižmo vášně…, otvírám okno od své
mechové chaloupky zapadlé a posazené hluboko temném údolí hlubokého
lesa, slunce pomalu protepluje mlžný opar nad houštinami... Pomalu se
protahuji a koukám se do oblohy, náhle přiletí sojka a vesele mi říká, co
se stalo v lese… Viděla dva divné tvory, jak táhnou po mechové stezce
zapadané listím na dubových nosítkách mrtvé tělo… Popadl mě strach…
Strach, co se stane, když vezmu ze země nějaké CD zabalené v krvavé kůži…
Krvavé stopy od mých dveří se táhnou někam do tmavých tajemných míst…
Stále slyším naříkání žen kdesi v dáli, který doprovází velmi
strašidelný smích a vzdychot, po čase tomu nevěnuji pozor a odcházím se
umýt. Po ranní hygieně ve studené tůni, dokonalém utření suchou
vysokou trávou a při popíjení šípkového čaje, vkládám CD do přehrávače
a nechávám se unést tímto majestátním dílem. Pomalu si chystám nožík a
koš na houby a ostatní dary lesa. Vydávám se tedy na dlouhou cestu… Hned
na prvopočátku mě fascinují různé zvuky nástrojů. Toto je něco jako by
intro „Halali“… Další zásek do ztrouchnivělého voňavého dřeva je
„ K václavkám“. Ta majestátní melodie, hradby zvuků se nedají
popsat… Jako bych se ocitl někde nahatý sedící na paloučku, cítím
panenskou krev lesních vil, střelný prach myslivců, vidím kymácející se
houby, ulehávám a odpočívám… Po probuzení vidím, že „Ležím v jehličí“
a mé tělo je poseté různou havětí… Mezi prsty si hrají slimáci,
veverky lítají v koši a hrají divnou hru… Stále poslouchám a říkám
si - opět nádherná píseň! Po delší době se odhodlávám vstát a má
cesta povede až do dálky, tam „K dubům“. Pozastavím se před cílem a
vzhlédnu do korun těchto mohutných královských stromů, jako by mi něco říkaly.
Budu tedy pečlivě naslouchat jejich řeči, poslouchat jejich muziku… Obejmu
je a budu se snažit porozumět jejich radám
k mé další cestě lesem. Při prodírání vlhkým lesíkem upadám na
zem a po čase vidím mé „Mokvavá zranění“, co mi udělily trnkové keře,
jak se bránily mé nedůstojné chůzi a zároveň se snažily mě varovat.
Marně! Po delší době přichází
na mě strach, co se stane… Upadám vysílen na zem a slyším divné hlasy, něco
jako by tajemné vzdychání pána, co mě stále pronásleduje… Začínám
mít strach… Stále slyším melodie z Lesní hudby. Jsem unesen, vystrašen
a vzrušen! Po vysilující cestě se vyhýbám hrátkám psů a nazývám tuto
strašidelnou část „Vodní pejsci“. Vycházím kopec a po mokrém listí
upadám a mé tělo klouže dolů… V
mlze vidím „Lesní hotel Orion“… Říkám si: „Zde si odpočinu, dám
si koupel“… Jsem prokřehlý, špinavý, tělní tekutiny již dávno
zabarvily můj textil… Ale jak se nadechnu, cítím vůni mrtvých těl… Vidím
pána s culíky, jeho ďábelskou spokojenou chůzi… Možná to je on, co
mě pronásleduje… Pomalu a tiše odcházím radši dále a čekám, co mě ještě
potká. Vidím krásné houby, mám smrtelný hlad… V dáli se rýsuje červený
klobouček, bílé tečky, mám hlad… Ochutnávám tedy „Muskarin“… Po
20ti minutách přichází nevolnost, zvracím a upadám do říše snů. Že by
můj konec? „Amoretka Mlženka“, nápis vytesán do kamene a pod ním položeno
kvítí… Lehnu si a nechávám se unášet tóny rohů a jekotu divoké zvěře…
V dáli slyším výstřely, jekot divokých prasat... Opět jsem viděl ten děsivý
stín, jak se prohnul v nedaleké houštině. Jak jsem uslyšel prasknutí
větvě, strašidelný nádech tohoto stínu, pomočil jsem se strachy! Beru
nohy na ramena, odhazuji košíček darů lesa a utíkám až k “Tam na Luční“
a doufám, že se zachráním. Les
mi dal mnoho, ale vzal více. Špatně jsem naslouchal jeho radám a varováním,
choval jsem se nedůstojně k jeho kráse a majestátnosti. V dáli
vidím tělo muže „Na posedu“. Volám na něj, ale nevšímá si mě… Začínám
mít větší strach, stále slyším praskání větví a zvuk se přibližuje.
To ďábelské funění mi vpouští do krve čím dál více adrenalinu, je už
pozdě… Cítím jeho dech na krku… Cítím
tupý úder do hlavy a prasknutí dřevěné hole. Po chvíli mé tělo opouští
duše. Jen vidím krvavou stopu na zemi, mé rozbité tělo. Nad ním pána s culíky,
jak začíná porcovat mé tělo. Jeho gumový plášť je poset krvavou krupicí,
jeho ďábelský smích neustává…! Po čase někdo našel mé
prorostlé tělo mezi stromky a houbami. A tomu místu se začalo říkat „Tam
se vaří z hub“. Lesní hudba mi donesla plno krásných zážitků,
pocitů chladu a strachu… Miloval jsem její atmosféru, ale našel jsem jen
smrt… Bylo krásné zemřít pro nejhezčí poslech hudby v novém roce
2010, který se stal i mým posledním…vydechl jsem tam v houštinách…
Mé tělo se stalo domovem a
stravou lesní zvěře… Dokonalost, čistota a mistrovské umění!
NECROLOG…
Můj duch se po čase vrátil, začal zpívat s dalšími oběťmi lesní
hudby. Připojil jsem se k ostatním mrtvým duším a pomáhal pánu s culíky
nahánět další oběti. Vše od začátku bylo plánováno. Vrátil jsem se k místům
mého skonání… Vrátil
jsem se k poslechu. Teď zcela jinak cítím poslech hudby. Jeho
hudba se stala mojí hymnou života. Vše dokonale navazuje na sebe, je zde
ukryto mnoho melodií a od debutu cítím obrovský posun vpřed. Klasický
Necrocock. Né až tak funebrální jako by při debutu, ale zde by se to snad nějak
nehodilo. Každý posluchač si najde své… Já nešel mnoho, svoji auru,
svoji smrt… Doporučuji pozorně poslouchat. Určitě v našem lese, už
na vás čekáme… Můj duch dále vytesává znamení do skal a pařezů… Náhle
upouštím kladívko. Slyším zvuky nepřátel lesa, už jdou… My také!
Atmosféra
/6/
hudba /6/
Sepsal Petr „FROST“ Koutný
